Příběh Gluma alias Any. Jak vidím pro-ana.

6. ledna 2018 v 18:25 | Háňa |  Ostatní
Anorexie je na blog.cz ožehavé téma. Lidé, kteří o tom houby vědí nebo houby rozumí, se pasují do rolí soudců co mažou. Myslí si, že pro-ana blogy šíří anorexii a celkově PPP či sebepoškozování. Je to ale tak? Nebo je lepší, když někdo, kdo si danou problematikou prošel, kočkám ukáže, díky vlastní zdokumentované dráze, cestu? Samozřejmě po tom netouží každá, tak jako ne každý alkoholik si uvědomuje svůj problém a ne každý mu chce čelit. Pro-ana blogy nejsou nebezpečím. Nebezpečí je v našem jednání k ostatním, v našem odsuzování, komentováním nejen online (jseš tlustá, jseš hnusná, jseš blbá - nejčastější plamínek k pro-ana, ne blog). Hon na pro-ana/mia je jen chabým spytováním vlastního svědomí a vědomí. Ale netřeba do toho břednout.


Chtěla bych se taky zmínit o anorexii. Anorexii si nikdo nezvolí. Nemůžete si říct "tak, teď nebudu jíst a Ana přijde". Ne. Ana taky není spojenec, je to sólo hráč, jehož jediným úkolem je vyhrát a pokořit. Ana je nemoc, která nám skryje krásy slunného dne, zpěvu ptáčků, chuti borůvek, lásky a přátelství za černou oponu deprese a rádoby sebekontroly. Žádný náš úspěch ji není dost dobrý, a tak to všechno halí černá opona. Je to nekonečná touha ovládnout když už nic, tak své tělo. Své chutě, nechovat se jako zvíře poháněné pudem přežití. Není to o tom, být hubená. Protože k čemu vám je, že jste hubení, když si to neumíte užít? Víte, že nemůžete ani doleva, ani doprava. Vlasy řídnou, klouby začínají bolet, nehty jsou málem tenší než papír. Přitom stačí tak málo. Uvědomit si svou sílu. Copak dovolíte tomu hnusnému glumovi ve vaší hlavě, aby vám tvrdil, že nejste dost dobří?! Nebo si snad myslíte, že ta poznámka té holky je relevantní? Ale prosím vás. Je to jen nejistá holka, která má své vlastní problémy a komplexy, a tak jako vy to řešíte sebekontrolou v tom co jíte, ona si to ventiluje negativitou až zlobou vůči jiným. Jen aby se cítila lépe. Lidé se dnes a denně chtějí přečůrávat, jen aby se oni sami cítili lépe. Šťasten je ten, kdo tohle neřeší a vidí věci tak, jak skutečně jsou.

Když Ana začíná úřadovat, je to nevinné. Však to mnozí znáte. Vyřadíte slazené nápoje, nezdravé junk food či sladkosti nahradíte zdravější verzí, rozhodnete se denně půl hodiny cvičit. A najednou jdou kila dolů, každý nás chválí, máme perfektní pocit že máme náš život konečně v hrsti. Ale Glum už hustí "když vyřadíš svačiny, budeš hubnout ještě víc a rychleji". No a my? Vždyť ty první rady fungovaly - jo jdu do toho. Následně přijde počítání, víc sportu. Což může být únavné, ale máme přece tenhle velký cíl, všechno zvládnem. Je to jen o organizaci. Ve škole jsme skvělé, doma to funguje, všechno je perfektní. Takhle plyne pár týdnů a najednou už nehubneme. Sakra, proč? Ztrácíme půdu pod nohama, kontrola mizí. Máme chuť ten neúspěch zajíst. Do toho ti blbci okolo říkají, že nějak moc hubnem. A jako kde?! Přichází výčitky. Ok ok, můžu jíst ještě méně. Najednou ráno vstáváte celén ztěžklé, jako by jste vážily tunu. Je mnohem náročnější se soustředit, neustále přemýšlíte, co udělat aby jste zhubly. Co budete jíst za pár hodin, co zítra, co za týden? Kolik si nastavit kalorií, není 700 až moc? Hurá, konečně to jde dolů. Ale co když... co když přiberu? Ne, věnujme tomu všechno. .... A tady už je ta opona. Přichází deprese, všechno se začíná hroutit, kazit, přicházejí problémy, protože máme hák zapíchlý hloboko v krku a Glum už ví, že nás ovládá. TEORETICKY.

Pojďme na to ale jinak. Ráno je hnusně a nám se nic nechce. No tak šup, pustíme si veselou hudbu a začneme se usmívat. Při čůrání si hezky prohlédněte své prstíky na nohou, třeba by bylo fajn si je odpoledne opilovat a nalakovat? Mm, dlouho jsem nečetla tu rozečtenou knihu. A co takhle sednout nad učení, a vytřít zas jednou učitelce zrak? Zkrátka usmějte se, papír s tužkou do ručky, a hurá sepište si alespoň 4 úkoly, které dnes splníte. Nic velkého, ani žádné dlouhé seznamy úkolů. Při snídani poslouchejte oblíbenou hudbu a soustřeďte se na každou tu chuť při žvýkání snídaně, které jste si s úsměvem nachystali. Uf, je tu zas ta myšlenka, co když přiberu? Ne, Glum není hoden vaší pozornosti. Zažeňte tu myšlenku, přemýšlejte nad tím, co si dáte na svačinu, aby to prospělo vašemu zdraví? Co to bylo v tom seznamu superpotravin, co jste si říkali, že jste vždy moc rádi jedli? Jak se jmenovala ta knížka, kterou jste si chtěli přečíst a co vám to doporučovali onehda za film? Až budete mít čas úkoly plnit, škrtejte je ze seznamu a užívejte si ten pocit splněného úkolu. Vytvořte si knihu cílů, která bude obsahovat víc než jen "chci být hubená". Vkládejte fotky domu, který by se vám líbilo jednou mít. Outfitů, které jednou budete nosit až povedete svou firmu. Klidně i fotku holky s perfektním nosem, na který si našetříte a budete ještě krásnější, než už jste. Je to jen vaše kniha. I já tam mám vysněnou fotku postavy, ale zároveň i logickou cestu jak na to (ve zkratce ji najdete níže).

Pokud chcete zhubnout, berte to vážně. Zajděte si na inBody ať přesně víte, jak na tom jste. Víte kolik let jsem se trápila, že mám furt tak vysokou váhu? Jo mám, ale taky mám vyšší hustotu kostí, a mnohem více svalů které mi zvyšují bazální metabolismus. Vím že mám teď aktuálně 18,5 kilo tuků, a vím jaký mám reálný prostor k hubnutí. Už vím že žádné tuky v těle = smrt. Už vím, že váha není všechno, že centimetry nejsou všechno. Už vím, že když za dva dny přiberu tři kila, nejspíš mám problém se zavodňováním těla a ne s tloustnutím.

Krásky nenechte si vzít život. Život je krásný, někdy máme zlé dny, jindy průměrné, jindy skvělé. Pohlížejte na zlé dny jako na dar. Díky nim si vážíte dobrých dnů. Vyobrazte si vaši vlastní představu Any, tak jako si ji já představuji jako Gluma, vy ji můžete vidět jako slizovce, čarodějnici, cokoliv. Podporujte a spojujte se s holkami online i v osobním životě, protože se chcete podporovat v úspěchu v životě, ne jen v úspěchu jíst pod 500kcal. A nezapomeňte se hlavně USMÍVAT a RADOVAT! :-) Já nebudu nikoho dlouze přesvědčovat, protože vím, že to nechcete slyšet. Můžu vám občas poradit, něco okomentovat. Třeba vás moje budoucí úspěchy budou motivovat a uvidíte svět opět takový, jaký je, i s vaším tělem.
 


Komentáře

1 Irda Irda | Web | 6. ledna 2018 v 19:38 | Reagovat

Zelí mám hrozně ráda :D a děkuji za radu :) Taky jsi chtěla být fitnesska jo? :D no ono je to teď hodně rozmohlé a právě mě přijde,že už snad na tom internetu není holka,která nepropaguje nějaké fitness nebo přesněji na instagramu :D Jejda tak ty zdravotní problémy jsou snad v pohodě,to jsi měla z toho nebo jak se to stalo? Jinaks s tvým článkem souhlasím i nesouhlasím.Psala jsem těm holčinám skrz ty depresivní články atd a snažila se je povzbudit,ale oni jsou hrozně nepříjemné a já si sama anorexii prožila takže vím,jak to chodí a pokud ten člověk nechce sám,tak at se v tom topí,ale at netahá další lidi do toho.Nabádají se mezi sebou,aby čím dál víc hubli a to je prostě špatné.jsem ráda,že se pro-ana blogy rozhodli cenzurovat.

2 Jeife Jeife | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 19:59 | Reagovat

Krasnej clanek <3
Kdyby vsechny pro ana blogy byly v tomhle stylu. Kdyby to bylo o tom, jak to mit pod kontrolou a v rozumnych mezich. Jak s tim zabojovat, jak mit primerenou vahu, krasnou postavu a vic sportovat ...
Jenze vetsina blogu je zalozena na stylu "jidelnicek nic nic nic - mam ze sebe radost" nebo "dneska jsem se ale prezrala, jsem to ale krava" nebo "10 typu jak zakryt anu pred okolim". A tyhle veci nejsou ku prospechu. Akorat mlady holky zatahnou hloubeji do any ... :(

3 ValarMorghulis ValarMorghulis | 6. ledna 2018 v 20:32 | Reagovat

Inteligentní, hluboký a inspirativní článek o ANA na blogu. Od blondýny. V roce 2018 je asi fakt možný všechno. :)

4 kristensplace kristensplace | Web | 6. ledna 2018 v 20:35 | Reagovat

Anorexie je prostě zlo. Vzpomínám si na časy, kdy jsem taky strašně chtěla být pro ana. Díky bohu až moc prostě miluju jídlo. Myslím ale, že to s pro ana blogy už není tak hrozné, celkově s anorexií. Teď už se i více rozmohl právě zdravý životní styl, alespoň mi to tak příjde.

Jinak s tou mou bolestí po běhu. Dneska jsem se vzbudila a přes noc se bolest nějak záhadně vypařila, takže jsem vyrazila na brusle. Jsem zvědavá, co na to moje nohy budou říkat zítra :D...

5 kristensplace kristensplace | Web | 6. ledna 2018 v 20:59 | Reagovat

500 kcal tyjo, co to je.. však to mám za chvíli v sobě..
Na instagramu je takových fotek plno.. ale tak, asi je na každém, jak se bude ke svému tělu chovat a k sobě samému. Nějak jsem dospěla do stádia, kdy je mi velká většina lidí jedno :D

Tak to máš jedině dobré, že můžeš jíst více :) Já mam sestavený jídelníček a pořád se k němu nemůžu dokopat :D -_-

6 Tess Tess | Web | 6. ledna 2018 v 21:17 | Reagovat

Moc hezky napsané, ale pro mě stále v dnešní době nepochopitelné. Chápu, když už někdo anorexií trpí, že je těžké se toho zbavit. Ač se o to možná mnohé holky snaží. Dobře ví, že je to nebezpečná hra a může špatně skončit, proto nechápu, proč se v tom podporují nedej bože ještě radí, jak si vlastně anu vypěstovat. Jasně, je to každýho věc, slabší jedinec nejspíš podlehne, ale zkrátka se mi to nelíbí a ani bych takový blog nepodpořila. Život je krátkej na takový blbosti a věřím, že se k tomu aničky taky doberou, i když to pro ně bude sakra trnitá cesta. :)

7 Elis Elis | Web | 6. ledna 2018 v 21:45 | Reagovat

Pojala jsi tento článek opravdu skvěle.
Je těžké toho jak jsi napsala Gluma vytěsnat z hlavy.. Ale já upřímně jsem ráda, že jsem se z toho probudila. Občas přijde den, kdy si řeknu, jestli by to nechtělo něco shodit. Ale pak se probudím, protože mi dojde, že se nechci zničit.
Teď cvičím, užívám si více života a jsem téměř úplně šťastná. :)
Přemýšlím, že si na inBody také zajdu, tak uvidíme.
Ještě jednou chci pochválit článek!

8 Jess Jess | Web | 6. ledna 2018 v 22:34 | Reagovat

Máš z části pravdu, ale i blogy škodí. Ono když mají holčiny pocit podpory z komunity, hůř toho Gluma zaženou a hůř si udělají seznam jiných cílů než zhubnout.

9 Elle Elle | Web | 7. ledna 2018 v 0:16 | Reagovat

Precitala som to na jeden dych..kiezby si to precitala kazda dievcina a zobrala si z toho priklad..ja som sice netrpela anorexiou ale nemala som od nej daleko..pohybovala som sa na tenkom lade..vdaka za tento clanok nespriatelime?:)

10 Hanka Hanka | Web | 7. ledna 2018 v 15:37 | Reagovat

[1]: Podporují se navzájem v dobrém i zlém, jsou věci které spolu sdílejí a jsou špatné, ale pak jsou i ty dobré. Nechci to proto házet všechno do jednoho pytle. A věřím že je lepší aby alespoň nebyly úplně samy, a měly někoho kdo jim rozumí.

[2]: Já si tím taky prošla. Ale to je vývoj. Většina nakonec zjistí, že jsou efektivnější cesty. A každá která napíše, že se chce léčit se setká s pochopením. Taky když napíše své pocity jak příšerně se cítí, ostatní ji podrží, že to mají stejně.

[3]: Moje inteligence nemá nic co společného s rokem 2018, je to o lekcích které mi daly roky předchozí. Někdy vyhraješ, někdy se učíš.

[4]: Pro-ana ještě neznamená, že holky mají anorexii. Je to o tom, že sdílejí jisté body. Já jím hodně, ale taky jsem stále posedlá svým vzhledem. Ona tomu nepřispívá asi ani moje práce, pro kterou je vzhled to nejdůležitější. Pro-ana by se ve zkratce dala nazvat jako cesta kontrolovaného příjmu potravin... Jen některé si to ulehčují tím, že raději nesní nic, než aby přemýšlely. Pro-ana nevnímám plně jako anorexii, anorexie je nemoc která nám všechno zmrší. Pokud někdo, kdo se má rád narazí na pro-ana, jen si zaťuká na čelo a z blogu odejde. Pokud je to holka, která už s anorexií problém má, vnímá to jako kousek internetu, kde se nebude cítit odmítaná jako v reálném životě a bude mít pocit "domáckého bezpečí", kde jí ostatní rozumí a podrží ve zlých dnech.

[6]: Anu si nevypěstuješ. Anorexie je složitější, pro její rozvin určitě nestačí pro-ana blogy. Já shledávám pro-ana komunitu mnohem lepší volbu, než být totálně odříznutá, mít pocit že mi nikdo nikde nerozumí. To máš pak sklony se třeba i zabít. Pocit osamění je strašně nebezpečný.

[7]: On ten Glum tam zůstane navždy. Alkoholik je alkoholikem do té doby, než se dotkne alkoholu. Pro nás je to trošku složitější. Je třeba nasměrovat pozornost a zarputilost jinam :-) Jsem ráda, že jsi šťastná, to je to nejdůležitější <3

[8]: Ale horší než pro-ana blogy je samota a pocit že není nikdo, komu by jsi se mohla svěřit a on tě pochopil.

[9]:Prvním krokem k léčbě je uvědomění si, že nějaký problém máme. Pak touha to změnit a pocit, že nejsme jediné, které s. něčím takovým bojují :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama